Velkocarství

"Až znovu zazní svatá píseň Severního větru, probudí se Jitřní paní ze svého spánku a nad Bílým severem opět vysvitne její zlatavá záře a její lid se bude opět radovat."
– prastaré přísloví severních elfů

Obecné informace

Velkocarství, někdy též "Noční království", nebo "Bílý sever", zemí severních elfů rozléhající se na nejsevernější části Kontinentu. Na mapách sice zaujímá velkou plochu, většina půdy je však pokryta pevninským ledovcem nebo zasněženými tundrami. Carství se tak potýká s nelehkými přírodními podmínkami – ty omezují zemědělství, infrastrukturu i obchod. Zároveň ovšem dokázaly zocelit elfské obyvatelstvo těchto nehostinných končin. Obyvatelstvo Velkocarství je rozdělené na dvě hlavní části – kultivovanější carské elfy obývající především města a osady na podél Soumračného moře a Severního oceánu a sněžné elfy a tzv. divoké kmeny, které nalezly svůj domov na severním poloostrove Aureóla a v sekvojovích lesích na sever od Bílých hor a na nekonečných tundrách Velkocarství.

– Pavlův Dvůr je hlavním městem celého Velkocarství, výstavní síň velkocarské kultury a architektury

Politika

Vláda

Hlavou Velkocarství je už odpradávna car, jehož trůn se nachází v hlavním městě carství – v Pavlově dvoře. Car je de facto neomezený panovník. Stávajícím carem je Mikhalev Kirilievič Kharlamov. Ten se po celém Kontinentě proslavil se svou již zesnulou chotí, carevnou Ananyevou Vsevolodovnou Kharlamovou, coby nelítostní a tvrdí despotové. Nyní je však Mikhalevova pozice silně oslabena. Stále si drží carský trůn, naprostou většinu jeho pravomocí a povinností ovšem fakticky převzali tři z jeho čtyř potomků – carevič Zhvikov, carevič Strastev a carevična Yuliya. Velkocarství má sice dlouhou šlechtickou historii – ta je však carovi zcela podřízena. Tituly se dědí z otce na nejstaršího syna, ostatní potomci jsou pak zpravidla pasování velmoži.

Byť je velkocarský car de iure pánem celého Velkocarství, carský dvůr fakticky drží moc pouze v přímořské části země. Zbytek země je buďto nezalidněný, nebo je ovládán tzv. divokými kmeny, kterým zpravidla vládnou jejich konkrétní náčelníci.

Mezinárodní vztahy

Dlouhodobým sokem Velkocarství je jeho jižní soused – lidské království Haagen. S Velkocarstvím vedl Haagen dlouhé roky tzv. druhou horskou válku, která sice skončila smírem, ale napětí mezi oběma stranami stále trvá. Současný haagenský velekrál se však snaží udržovat s carskými elfy dobré vztahy kvůli napjaté vnitropolitické situaci. Naopak poměrně čilé obchodní styky Velkocarství udržuje s Lichtenberg a Ravenou a – pokud jim to rozmrzající ledy Severního oceánu zrovna dovolují – i s Bruenem a Lorthenem.

Historie

První horská válka

Kmeny lidí popelavých obývaly Bílé hory dlouho před zformováním Haagenské unie. Kvůli neprůstupnosti Bílých hor si haagenské kmeny dlouhou dobu držely odstup od vnějších politických šarvátek a rozbrojů, zůstávaly však nespojené a rozrtoušené na území Velkocarství a Raveny. V klanu Vlčích tlap se ovšem dostává k moci jarl Holmkell Lindbergsson, který celý svůj život toužil po sjednocení všech seveřanských kmenů do jednoho jednotného státu.

Nedlouho po radě jarlů vyráží první velejarl Holmkell Lindbergsson na jednání na carský dvůr Velkocarství a jeho mladší bratr Yotun na královský dvůr Raveny. Zde přednášejí své požadavky, oba jsou však uvězněni. Holmkell je po dvou letech vyjednávání popraven a Yotun, nový jarl klanu klanu Vlčích tlap, uniká ze svého vězení ve Waldenburku. V Haagenu je jmenován novým velejarlem a vede sjednocené horské kmeny do války proti Raveně a Velkocarství. Začíná třicet let trvající horská válka za haagenskou nezávislost. První horská válka končí smírem mezi všemi třemi stranami a oficiálním uznáním nezávislosti Haagenské unie.

Mikhalevova hrůzovláda

Když car Mikhalev Kirilievič Kharlamov usedl na carský trůn po boku své chotě Ananyevovi Vsevolodovny Kharlamovi, upírali se na něj nadějné pohledy jeho poddaných. Car Mikhalev však nezdědil panovnický talent po svém otci a carství pod jeho rukama pomalu začalo upadat. Situace vyeskalovala až v rolnické nepokoje, které nechal car s carevnou krvavě potlačit Lví gardou. To vedlo k dalším nepokojům mezi poddanými – ty však byly potlačeny stejně nevybíravým způsobem.

Vláda tří sourozenců

Carovo izolace si na něm vybrala nejen fyzickou, ale i psychickou cenu. Podvyživenému panovník začal údajně trpět stařeckou demencí a obecnou dezorientací. Byť si car udržel svůj trůn, jeho pravomoci a povinnosti defacto převzali jeho potomci, kteří se stali pro carovo poddané po Mikhaelově tyranii vítanou změnou. Obzvláště veliké oblibě se začala těšit mladá carevična Yuliya, která si získala srdce sněžných elfů svou skromností a častými vyjížďkami na carský venkov.

– nedílnou součástí velkocarské společnosti tvoří tzv. divoké kmeny, kočovné kmeny cerských elfů, kteří obývají především severní nehostinné tundry a jižní borovicové lesy

Společnost

Magie

Carští elfové na magii pohlíží z patra. Čarodějové jsou odsunuti na okraj společnosti, na některých panstvích je provozování magie dokonce zakázané pod trestem smrti. Největší koncentrace magický nadaných jedinců je tak na carské dvoře, kde dvorní čarodějové a alchymisté slouží stávajícímu carovi. Když už se některý z carských elfů rozhodne magii studovat, většinou to dělá v tajnosti, žádné oficiální čarodějnické spolky zde neexistují. Jedinci obdaření magickou Jiskrou se nacházejí i v divokých kmenech Velkocarství – ti však provozují zpravidla magii šamanistickou či druidskou.

Náboženství

Někdejší velkocarský vládce před několika generacemi přijal Víra ve Svatou Stvořitelku jako oficiální náboženství Velkocarství ve snaze se přiblížit lidským Svobodná království, v době, kdy na ně bylo Velkocarství odkázáno v době dlouhotrvajících hladomorů. Novou víru však velkocarský lid nikdy zcela nepřijalo a ta se tak rozšířila především mezi bohatšími měšťany a elfí šlechtou. Dodnes je tak po velkocarském venkově a v rámci elfů žijících v tzv. divokých kmenech rozšířené především původní náboženství severních elfů, víra v Jitřní paní a její panteon. Víra v Jitřní paní je podobná víře urozených elfů, víře v Nějvyšší Dvanáctku, ale je urozenými elfy i lidmi považována za více primitivní.

Ekonomika

Velkocarství je relativně chudou zemí. Kromě železa, ryb a dřeva příliš zboží neexportuje. Právě kvůli dlouhodobě špatné ekonomice se řada carských elfů rozhodla hledat štěstí ve Svobodných královstvích, coby potulní kupci. Velkocarští jsou proslulí svými pálenkami, chutnou kuchyní, která se zakládá především na rybách, a svými uměleckými díly – ať už malířskými, či hudebními.

Obyvatelstvo

Carští elfové

Převážnou většinu velkocarského obvyvatelstva tvoří Severní elfové, především pak elfové carští. Ti jsou považováni jimi samotnými, i většinou lidské populace za civilizovanější a urozenější národ, než jejich příbuzní sněžní elfové a elfové žijící v tzv. divkoých kmenech. Carští elfové budují města a sídla ne nepodobná těm lidským, pěstují specifickou carskou kulturu s důrazem na hudbu, divadlo, poezii a architekturu.

Sněžní elfové

Bílý sever je obýván i sněžními elfy, kteří se nacházejí převážně v drobných komunitách podél soumračného moře a na poloostrově Aureóla. Žijí v menších uzavřených komunitách, které většinou čítají menší desítky jedinců. Živí se rybolovem a lovem severské zvěře. Obývají primitivní přístřešky tvořené ze zvířecí kožešiny, či ledových bloků. Jsou známí svými klanovými tetováními, kterými sněžní elfové zdobí své obličeje.

Divoké kmeny

Neposledním důležitým národem Velkocarství jsou tzv. divoké kmeny. Nejedná se o národ v pravém slova smyslu, ale spíše o obecné označení roztroušených a kulturně nesourodých kmenů a klanů, kteří žijí převážně nomádským spůsobem života. Divokých kmenů je několik desítek – liší se mezi sebou jak velikostí, tak kulturou i etnickým složením jejich členů. Velikostně se divoké kmeny pohybují mezi jednotkami po vyšší desítky členů. Kulturně jsou divoké kmeny velice odlišné a často mezi nimi, kromě nomádského způsobu života, neexistuje jasná podobnost. Některé kmeny uctívají Svatou Stvořitelku a živí se obchodem a rybolovem, jiné hledají obživu v rejdařství a nájezdech na velkocarská a haagenská obydlí. Má se za to, že většina divokých elfů nejsou etnicky čistí severští elfové, ale kmenoví členové v sobě nesou velkou část popelavé, orkské, či obří krve.

Jantaroví trpaslíci

Dalším z národů velkocarství jsou trpaslíci, kteří jsou zastoupení především tzv. národem jardûnských trpaslíků. Jardûnští trpaslíci jsou proslulí řemeslníci a budují si své domovy v ledových jeskyních Velkocarství – řada z těchto sídel je odtržena od zbytku Říše a nevede do nich žádná z pověsných trpasličích podzemních stezek či tunelů. Jsou velmi tajnůstkářské a mírumilovní a za každou cenu se snaží vyhýbají jakýmkoli problémům z povrchu. Navzdory svému tajnůstkářství jsou také zkušenými lovci, obchodníky a pravidelně cestují po rozsáhlých ledových tundrách Velkocarství, aby lovily a obchodovali s lidmi i carskými elfy.

Cat-sìthové

Další minoritou Velkocarství je kočovný národ Cat-sìthů. Jedná se o nepočetný národ kočkám a rysům podobné rasy. Byť jsou některé menší klany nacházejí a putují i zbytkem Kontinentu, jako např. Rybinskem, Haagenem či Ravenou, je to právě Velkocarství, kde se nachází většina jejich populace. Cat-sìthové žijí v menších komunitách ve svých karavanách, ve kterých putují za potravou – nestaví totiž města ani stálé usedlosti a živí se lovem a sběrem. Mezi lidmi toho není o tomto kočkovitém národu příliš známo – ví se jen to, že pěstují staré šamanské rituály, často věští budoucnost z letu ptactva či ze severních polárních září a to, že z jejich řad pochází jedni z nejlepších lovců a stopařů známého světa.

– Severograd je nejbohatším městem Velkocarství, své bohatství získal především díky své poloze a čilému námořnímu obchodu

MĚSTA & DALŠÍ VÝZNAMNÁ MÍSTA

Pavlův dvůr

Pavlův dvůr je hlavním, největším a nejvlivnějším městem Velkocarství, zároveň se však nejedná o město nejbohatší – tímto prvenstvím se pyšní Severograd, který těží především z teplých jižních vod. Pavlův dvůr je významný především tím, že zde sídlí carská rodina, která již dlouhé desítky generací obývá hrad z černého kamene, Severní korunu, která se se svými špičatými vežemi tyčí vysoko nad zbytkem města. V Pavlově dvoře se zároveň nachází největší svatostánek Velkocarství, která nese prostý název Katedrála Svaté Stvořitelky. Většina místních jí však dodnes přezdívá Síně Jitřní paní – katedrála totiž v minulosti sloužila právě jako chrám původní velkocarské víry v Jitřní paní, dokud někdejší car nepřijal víru ve Svatou Stvořitelku jako oficiální náboženství země.

Severograd

Severgorad je druhým největším a dost dobře možná nejbohatším městem Velkocarství. Nachází se na jeho jiho-východním pobřeží na poloostrově Malíček. Díky své příhodné poloze těží z čilého námořního obchodu s Lorthenem, Ravenou a do jisté míry s Reykem. Na rozdíl od převážné většiny ostatních přístavních měst Velkocarství navíc jeho vody Kelpieského zálivu nezamrzají. Kvůli své poloze je do velké míry kulturně i politicky odtržený od zbytku Velkocarství a těší se tak fakticky veliké nezávislosti. V Severogradu momentálně kotví carevična Snezhana Kharlamova se svou neblaze proslulou posádkou Černé šavle.

Veresovec

Veresovec je relativně novým velkocarským městem, které nechal někdejší car zbudovat na "zelené louce" na rašeliništích na jihu Velkocarství po dekádách hladomoru kvůli kterým mimo jiné Velkocarství oficiálně přijalo víru ve Svatou Stvořitelku jako oficiální náboženství země. Veresovec byl postaven na dřevěných kůlech na jihu cartství, kde se pevná zem láme v černé pláně torfu a vřesu. Díky spletité soustavě kanálů, odvodňovacích příkopů, vyvýšených polí a tvrdé práci místních produkuje město obilí, černý ječmen, len i kořenovou zeleninu, jež snese drsné podnebí a která nyní živí velkou část Velkocarství. Díky tomu město výrazně zbohatlo, což sebou ale přineslo nebezpečí a časté nájezdné rejdy divokých kmenů z jižního Vlčího lesa.

Geografie

Velkocarství je řídce osídlené, s rozsáhlou divočinou, zvlněnými vřesovišti, vysokými planinami, lesy, kopci porostlými borovicemi a věčně zasněženými tundrami, řídce poseté drobnými vesnicemi a tvrzemi. Chladný sever je mnohem méně úrodný než státy na jižní straně Kontinentu. Jeho nehostinnosti přidává i fakt, že je Velkocarství po většinu roku zahalené do noci – slunce zde vychází v jižních částech jen na několik hodin denně, sever Velkocarství je do věčné tmy zahalen po celý rok.

Velkou část Velkocarství zabírá Pavlova tundra, nehostinná a plochá, mrazivá pustina na jejíž severní části se nachází tzv. Tříšť, kde stojí hlavní město státu, Pavlův dvůr. Tundra z velké části zakrytá permafrostem, jen v některých menších částech se mění do více úrodnýc vřesovišť a na jižní části do úrodnějších rašelinišť. Na jih od Pavlovy tundry se nachází Vlčí les, rozsáhlý sekvojový a borovicový les, který se táhne po velké části hranic s Bílými horami a Haagenem. Vlčí les je místo, které obývají především primitivní a enigmatické divoké kmeny severních elfů, kteří mají uctívat zdejší přírodní božstva a kteří mají podle elfích povídaček vládnout darem zvěromágství – podle některých se však jedná jen o menší klany prokleté lykantropií.

Další důležitou částí částí Velkocarství je ostrov Aureóla, ledem pokrytý poloostrov, který má být po celý rok ponořen do tmy a který je většinu doby bičován nekončícími blizzardy a mořskými větry. Aureóla je obývaná tzv. sněžnými elfy, bledým národem, který se má živit především rybolovem a lovem velryb a své příbytky si má stavět z ledových kvádrů. Nejsevernější části Velkocarství – a i Kontinentu – je tzv. Zapomenutý ostrov. Ostrov má být posetý prastarými, dávno opuštěnými, elfími svatostánky, které mají pocházet ještě z pravěké doby hvězd a kde má podle velkocarských legend dřímat ve svém dlouhém spánku Jitřní paní, hlava původního velkocarského panteonu.

Mezi Aureólou a pevninskou části Velkocarství se rozprostírá Soumračné moře – to je většinu roku zamrzlé a dovoluje průplav lodím jen několik krátkých týdnů v letních měsících. Během nich se slaví tzv. Jitřní slavnosti, kvůli kterým do města i celého Velkocarství proudí mnoho obchodníků, kupců a cestovatelů.

Důležité osobnosti

Car Mikhalev Kirilievič Kharlamov

Stávající car Mikhalev byl svým lidem opovrhován a nenáviděn – po nástupu jeho nemoci a izolaci však upadl v nezájem. Nyní se stal jednou částí carských elfů vysmívanou, druhou části litovanou figurkou historie Velkocarství. Spodil celkem pět potomků – čtyři se svou chotí Ananyevou a levobočka Snezhanu.

Carevič Zhvikov Kharlamov

Carevič Zhvikov, nejstarší potomek cara Mikhaleva je vynikajícím stratégem a jedním z nejlepších duelistů Velkocarství. Ve známost a oblíbenost vzešel především poté, co se mu povedlo nenásilně se vypořádat s rolnickými protesty, které vznikly v důsledku panování jeho otce. Kvůli nemoci cara Mikhaleva nyní se svým bratrem Strastevem a sestrou Yuliyou spravují carský dvůr i samotné Velkocarství.

Carevična Yuliya Kharlamova

Carevična Yuliya je velice nejoblíběnejším z Mikhaelových potomků. Do všeobecné přízně se dostala díky její skromné a laskavé povaze, zájmu o život svých poddaných i díky její snaze o rozvoj charit a hospiců v zemi. Kvůli nemoci cara Mikhaleva nyní se svými bratri Zhvikovem a Strastevem spravují carský dvůr i samotné Velkocarství.

Carevična Snezhana Kharlamova

Ze všech Mikhaelových potomoků je mu nejvíce podobná právě Snezhana, jeho druhý nejstarší potomek. Sdědila po něm především jeho krutost a sobectví. Mimo to ale proslula svou vznětlivostí, rozmazleností a obecným nezájmem o panovnické povinnosti. Právě poslední zmíněné se projevilo především po izolaci cara Mikhaeleva, kdy se rozhodla opustit zemi na carské kocábce Černá šavle. Se svými kumpány již několik měsíců trýzní řadu přístavů Svobodných království svými rejdy, podněcování rvaček a pašováním nezákonného zboží. Lidský města jsou na ní vesměs krátká, protože využívá diplomatické imunity, kterou jí Černá šavle poskytuje. Jejím nynějším kotvištěm je město Severograd.

Vladyk Jan Kirilievič Kharlamov

Vladyk Jan Kharlamov, bratr současného velkocarského cara Mikhaleva Kirilievič Kharlamov, je jedním z nejvýznamnějších členů lynčířské sekty - i díky jeho kontaktům na carském dvoře. Je neoficiálním mluvčím všech elfích lynčířů a úctě se těší i mezi svými lidskými bratry. Mezi jeho rituální amputace patří pravá ruka, pravá noha, zuby, pravé oko a obě uši.

Velkocarství

Politika

Politický systém: Carství

Současný vladař: Car Mikhalev Kirilievič Kharlamov, carovo potomci

Vztahy

Přátelé: Alchenburg, Ravena

Nepřátelé: Haagen

Města

Hlavní město: Pavlův Dvůr

Velká města: Severograd, Syrobor, Nolinsk, Smolčik

Společnost

Populace: +/- 10 100 000

Náboženství: Svatá Stvořitelka (mezi městským obyvatelstvem), Víra v Jitřní paní (mezi prostým obyvatelstvem)

Vývoz: Železo, ryby, dřevo

– Stávající car údajně trpí stařeckou demencí – správu země proto defacto vykonávají jeho tři potomci – Zhvikov, Strastev a Yuliya